
Šla jsem do pokoje abych si trochu odpočala. Při tom odpočívání mi došlo že už se stávám jednou z nich. To co jsem udělala Kakashimu a co jsem mu řekla, dělám podrazy na lidi co mi kdysi věřili a myslím že ani nejsem tak dobrá abych byla u takových silných lidí jako jsou Akatsuki.
" Zasloužím si vůbec být u nich?" Sakra jak to přemýšlím jako by byla pocta u nich být. Potřebuji sprchu. Stála jsem pod tekoucí vodou a nechala ji ať odplaví všechny mé starosti. Pak ale uslyším něčí kroky a otevírání dveří. Rychle se zakryji ručníkem a vykouknu ze závěsu.
" Deidaro!"
" Ježiš promiň, já-já nevěděl jsem že tu někdo je" "
V pořádku, tak mužeš zas odejít ne?"
" Jo promiň" Odešel ale po chvíli se rozlétly dveře a pak se zabouchly a někdo zamkl. To už mně naštvalo. Vystrčila jsem hlavu a chtěla dotyčného seřvat ale on mně chytl, přitlačil ke zdi a začal líbat. Povedlo se mi ho od sebe odstrčit a poznala jsem ho byl to Deidara.
" Sakra! Co blbneš vypadni!"¨
" Promiň tohle nesplním"
" Ale….." opět mně umlčel polibkem. Tohle ne. Začala jsem jej od sebe odstrkovat ale nešlo to držel mně pevně, i jednou rukou která se povedla mu přidělat. Polibkům se nešlo ubránit. Házeli jsme sebou po celé koupelně, rozflákali zrcadlo a strhli závěs na sprše. Oba pořezaní od střepů a celí od krve jsme mysleli na to samé. Nic mi nebránilo strhat z něj oblečení. Pak mně znova přitlačil ke zdi a rychle do mě vnikl. Jeho ruka mi líbala prsa, když se mi podařil mu sundat gumičku tak jeho vlasy mně šimraly po celém těle. Vášeň co nás v té chvíli pohltila byla ohnivá. Naše vzdechy převyšovala tekoucí voda a jeho pohyby ve mně byly někdy až bolestivé.
" Nechci ať tahle chvíle někdy skončí" šeptal mi do ucha.
" Já taky ne" Po skončení jsme oba spadli na zem vyčerpáním.
" Teda ty umíš dát člověku zabrat"
" Ohnivost mám v krvi"
" Slyšel jsem"
" Proč jsi vlastně tak moc nechtěl ať jdu s vámi pro Garru" "
Nevím měl jsem pocit že budeš překážet"
" Aha to je dobrý s tím překážením jsi stejný jak Sasuke"
" Měl stejný názor?"
" Jo a přitom byl nový a řekl jestli nebudu překáže tak klidně ať jdu s ním"
" Tak to je dobrý, co jsem slyšel od Itachiho je takový."
" Hele Deidaro o tom co se teď stalo nebudeme s nikým mluvit, bylo to jen takové povyražení"
" Souhlasím ale klidně si to můžeme někdy zopakovat"
" To si ještě rozmyslím, hele měli bychom tady trochu uklidit" Podívali jsme se po koupelně která byla celá od krve a všude bylo rozmlácené sklo.
" Jo no ten kdo by tu přišel by se asi lekl" Smál se Po úklidu, jsem vyrazila jako první do pokoje. Řezné rány pěkně bolely, obvázání a chlazení pomohlo. Pak už jsem jen ucítila jak mi klesá hlava a usínám. Ocitla jsem se ve snu, zpátky v Konoze kdy mi bylo asi dvanáct let.
Můj tým: Takashi, Asuma a Nasaki. Všechny naše společné mise. Smích, bolest, pomáhání si navzájem. Když na jedné misi byl Nasaki smrtelně zraněn zůstali jsme s Asumou sami. Nikdy se nehádáme, máme stejné nápady a pomáháme si. Byli jsme známá dvojka. Na mise nás pouštěly jen nás dva. Jako bych tam byla ten den kdy jsme měli Chuninskou zkoušku. V testu mi radil pomocí zrcadel co byly nahoře, v lese jsme svitek našli na zemi. A v bojové zkoušce já bojovala s Hanou Inuzuka a on už ani nevím s kým. Prošli jsme oba. Pak nastaly horší časy a my přestávali spolupracovat. Hádali se a odmítali chodit na mise spolu. Každý z nás pak zapadl do jiného týmu a byli od sebe odloučení. V té době jsem šla do týmu kde byl Kakashi a vedl jej čtvrtý Hokage. S Kakashim to bylo na houby, připadal mi jako dost namyšlený jenom proto že má Sharingan. Neměla jsem jej ráda. Snění mi překazilo zaklepání na dveře.
"Sakra! Kdo otravuje!?"
" Zasloužím si vůbec být u nich?" Sakra jak to přemýšlím jako by byla pocta u nich být. Potřebuji sprchu. Stála jsem pod tekoucí vodou a nechala ji ať odplaví všechny mé starosti. Pak ale uslyším něčí kroky a otevírání dveří. Rychle se zakryji ručníkem a vykouknu ze závěsu.
" Deidaro!"
" Ježiš promiň, já-já nevěděl jsem že tu někdo je" "
V pořádku, tak mužeš zas odejít ne?"
" Jo promiň" Odešel ale po chvíli se rozlétly dveře a pak se zabouchly a někdo zamkl. To už mně naštvalo. Vystrčila jsem hlavu a chtěla dotyčného seřvat ale on mně chytl, přitlačil ke zdi a začal líbat. Povedlo se mi ho od sebe odstrčit a poznala jsem ho byl to Deidara.
" Sakra! Co blbneš vypadni!"¨
" Promiň tohle nesplním"
" Ale….." opět mně umlčel polibkem. Tohle ne. Začala jsem jej od sebe odstrkovat ale nešlo to držel mně pevně, i jednou rukou která se povedla mu přidělat. Polibkům se nešlo ubránit. Házeli jsme sebou po celé koupelně, rozflákali zrcadlo a strhli závěs na sprše. Oba pořezaní od střepů a celí od krve jsme mysleli na to samé. Nic mi nebránilo strhat z něj oblečení. Pak mně znova přitlačil ke zdi a rychle do mě vnikl. Jeho ruka mi líbala prsa, když se mi podařil mu sundat gumičku tak jeho vlasy mně šimraly po celém těle. Vášeň co nás v té chvíli pohltila byla ohnivá. Naše vzdechy převyšovala tekoucí voda a jeho pohyby ve mně byly někdy až bolestivé.
" Nechci ať tahle chvíle někdy skončí" šeptal mi do ucha.
" Já taky ne" Po skončení jsme oba spadli na zem vyčerpáním.
" Teda ty umíš dát člověku zabrat"
" Ohnivost mám v krvi"
" Slyšel jsem"
" Proč jsi vlastně tak moc nechtěl ať jdu s vámi pro Garru" "
Nevím měl jsem pocit že budeš překážet"
" Aha to je dobrý s tím překážením jsi stejný jak Sasuke"
" Měl stejný názor?"
" Jo a přitom byl nový a řekl jestli nebudu překáže tak klidně ať jdu s ním"
" Tak to je dobrý, co jsem slyšel od Itachiho je takový."
" Hele Deidaro o tom co se teď stalo nebudeme s nikým mluvit, bylo to jen takové povyražení"
" Souhlasím ale klidně si to můžeme někdy zopakovat"
" To si ještě rozmyslím, hele měli bychom tady trochu uklidit" Podívali jsme se po koupelně která byla celá od krve a všude bylo rozmlácené sklo.
" Jo no ten kdo by tu přišel by se asi lekl" Smál se Po úklidu, jsem vyrazila jako první do pokoje. Řezné rány pěkně bolely, obvázání a chlazení pomohlo. Pak už jsem jen ucítila jak mi klesá hlava a usínám. Ocitla jsem se ve snu, zpátky v Konoze kdy mi bylo asi dvanáct let.
Můj tým: Takashi, Asuma a Nasaki. Všechny naše společné mise. Smích, bolest, pomáhání si navzájem. Když na jedné misi byl Nasaki smrtelně zraněn zůstali jsme s Asumou sami. Nikdy se nehádáme, máme stejné nápady a pomáháme si. Byli jsme známá dvojka. Na mise nás pouštěly jen nás dva. Jako bych tam byla ten den kdy jsme měli Chuninskou zkoušku. V testu mi radil pomocí zrcadel co byly nahoře, v lese jsme svitek našli na zemi. A v bojové zkoušce já bojovala s Hanou Inuzuka a on už ani nevím s kým. Prošli jsme oba. Pak nastaly horší časy a my přestávali spolupracovat. Hádali se a odmítali chodit na mise spolu. Každý z nás pak zapadl do jiného týmu a byli od sebe odloučení. V té době jsem šla do týmu kde byl Kakashi a vedl jej čtvrtý Hokage. S Kakashim to bylo na houby, připadal mi jako dost namyšlený jenom proto že má Sharingan. Neměla jsem jej ráda. Snění mi překazilo zaklepání na dveře.
"Sakra! Kdo otravuje!?"
ty jedeš xDDD