Ano Kakashimu bylo v době kdy jsme spolu soupeřili kdo je lepší asi 17 . Já byla ta která mu záviděla jeho sílu, a když ještě získal sharingan, nemohla jsem se mu rovnat.

Po 1 a půl dni cesty jsme došli ke skále do které vedl jenom jeden vchod který se dal jedině otevřít těžkou pečetí. Kterou bych sama nezvládla. Šli jsme temnou dlouhou chodbou kde všude po stranách byly pověšené pochodně a sem tam byly dveře. Když všichni došli k velkým dveřím, řekla Atsurika(jedna z těch kteří mně doprovázeli) "Za těmi dveřmi na tebe čeká Orochimaru-sama" a dala ostatním povel k odchodu a sama odešla také. Chvíli jsem přemýšlela jestli mám jít dovnitř nebo ne.
"Když už stojím tady tak nemůžu couvnout" šeptla jsem si a vešla dovnitř. Místnost byla poněkud velká a v křesle naproti mně seděl Orochimaru.
"Říkám jsem ti že přijdeš, už jen kvůli té pečeti kterou jsem ti dal" ,
" Ale proč jste si mně vybral, přece je tolik ninjů lepší než já" postavil se a dal mi prst k puse a řekl
" Jenomže ty jsi jediná která žije z vašeho rodu" , se slzami v očích jsem si uvědomila po dlouhé době že je to vlatně pravda, vždyť už žiju jen já.
" Teď mi ukaž to tvoje slavné ohnivé jutsu" ,
" Myslíte ohnivý tesák?" , " Ano" . " Ohnivý tesák!!!!!" vytasila jsem meč kolem kterého se rozprostře silný oheň. " Pokud by jsi nechala do toho ohně proudit více chakry tak by ztmavl a měl více síly." A pak pokračovalo několik let těžkých tréninků a jsem se postupně měnila na neporazitelného ninju, nebo jsem teda měla alespoň ten pocit. Pamatuju si na jeden večer kdy za mnou přišel Orochimaru a sám mi řekl že jsem připravena na první misi.
"Co to bude za misi?" ,
" Je to v tvé vesnici Konoze" zvedla jsem hlavu a překvapeně jsem se na něj podívala. " Ano chci ji zničit a taky mi jde o jednoho hocha" ,
"Hocha??" ,
"Jmenuje se Uchiha Sasuke" ,
" Počkat není jeho bratr Uchiha Itachi?" ,
" Ano byla jsi s ním na 1. misi že?"
" Ano on pak vyvraždil svůj klan a odešel k Akatsuki, ale nevěděla jsem že jeho bratr zůstal žít"
" Vidím že o něm víš dost, teď je nejideálnější čas Konohu porazit" " Proč?"
" Chuninské zkoušky , pronikneme jako tým co se chce účastnit chuninských zkoušek, máme tam i jisté spojence z písečné vesnice"
" Nevěděla jsem že je písečná na naši straně"
" To ani není ale jako jejich hokage jsem jim to poručil" překvapivým pohledem jsem se na něj podívala. A pak jsem pochopila použil jeho oblíbené jutsu. Zabil Hokageho písečné a vzal jeho podobu. Takže nikdo nic nepoznal. I po těch letech plných zabíjení a mučení nevinných lidí, mi vadilo že někdo jako Orochimaru, zabil někoho tak velkého jako je právě Hokage, ale došlo mi že by to sám nikdy nezvládl. Kdyby neměl u sebe své skupiny a jeho věrného poskoka Kabuta. Já nikdy nevěřila tomu že Kabuto mu slouží jen tak, proč se tu jen tak náhle objevil a chtěl sloužit někomu jako je Orochimar. Vím je to můj "šéf" a tak bych si neměla tohle myslet a někdy si tak říkám udělal by Orochimaru to samé pro mě, co dělám já pro něj. Nemohla jsem se toho pocitu zbavit, ale taky bych neměla na sobě nic dát najevo.
Další den se vyráželo na misi(ovšem že já byla namaskovaná, poznali by mně).Byla jsem v týmu s Kabutem a ještě s Yamishim. Vše šlo jak po másle. Tým z Písečné byl opravdu, který zde byl na Orochimarův rozkaz se zdál opravdu silný, byl v něm i jeden Kyubi Sabaku no Garra. Šel z něj až strach, v jeho očích člověk neviděl nic jiného než nenávist, další z týmu Temari mi nepřišla jako příjemná osoba, svým obřím vějířem mohla opravdu dost člověku ublížit ale co kdyby jí ho někdo vzal. A poslední z týmu Kankurou co používá on ještě nevím, snad se to dozvím později. Ve všech těch týmech jsem si všimla kluka s blond vlasy který až zářil energií a měl i dost vlezlé poznámky. Když se někdo rozeřve ve společností tolika lidí " Já vás všechny porazím" tak se ani nedivím že ho tolik lidí hned na začátku nemělo rádo. Později se ukázalo že to je člen týmu ve kterém je Sasuke. Můj úkol byl zneškodnit každého kdo by stál v cestě při plnění našeho úkolu a to znamená i kyubiho Naruta. Copak mám tolik síly abych zvládla i kyubiho ještě k tomu devítiocasého.

jheeeee