Co mám dělat?? Nechci s nimi bojovat, třeba si mně ani nevšimnou. Problém je, že znají lidi co pracují u Orochimara. Musím být ve střehu a připravena vždy zaútočit. Napětí stoupalo. Náhle se oba zastavili udělala jsem krok vzad a čekala co se stane.


Muž se žraločím obličejem se na mně podíval a řekl
"Copak, copak Orochimaru tě už vykopl"
" Nestarej se"
" Co myslíš Itachi, potřebuje ještě ruce? , možná by nebyla škoda ji o ně připravit"
" Uklidni se Kisame! Ještě ji potřebujeme"
Koukla jsem vyděšeně " K čemu mně potřebujete, co chcete?"
" Půjdeš s námi někdo od nás chce s tebou mluvit"
" Myslíte se že budu tak hloupá abych šla s vámi?"
" To budeš muset nebo můj Hachininken roztrhá na kusy"
" a nebo ti taky spálím ksicht ty žraločí tlamo!!"
"Promiň Itachi asi ji zabiju!"
" Nepřeháněj , nezapomeň proč tu jsme"
" Nemám z tebe strach tak proč už nezaútočíš?" sebrala jsem veškerou svou odvahu a vykřikla.
" Tvé přání je mi rozkazem" usmál se a rozběhl se proti mně
Uhýbala jsem jeho útokům a ve vhodné chvíli jsem vyvolala svůj Hingan(ohnivé oko)
Pomáhá mi udělat silnější oheň. Plameny které se kolem mě rozprostřely spálily obličej mému nepříteli. Poté jsem se k němu přiblížila a řekla " říkala jsem že ti spálím ksicht!"
Začala jsem skládat pečetě a dodělat jej ale náhle ucítím jak se propadám do nekonečné propasti a uslyším jak mi jakýsi hlas říká.
" Pamatuješ ještě jak zanikl tvůj klan ?? , aby sis vzpomněla budu ti to dalších 24 hodin připomínat."
Vše se mi vracelo křik, pláč, všude kolem mě plameny. Já v tom všem zmatku hledám svého mladšího brášku, náhle uslyším padání stropu a křik, Rychle se otočím a ne mých rodičích leží obří hořící trám. " Mami, Tati!!" " Jdi najít brášku rychle" poslední slova mé matky. "Sato kde jsi?? Ozvi se!" "Sestřičko prosím pomož mi" jdu za křikem.
" Prosím přestaň mi to ukazovat !!!" , hledám jej dál " Kaile kde jsi?" náhle jej vidím jak sedí uprostřed plamenů. Chci se pro něj vydat ale náhle mně někdo chytí do náruče a rychle odnáší pryč " Prosím pusť mně já musím za bráškou!" křičím na neznámou osobu co mně odnáší pryč. Dodnes nevím kdo to byl.
Náhle Genjutsu skončilo. To co mi připadalo jako celá věčnost trvalo v reálu asi deset sekund. Spadla jsem na zem celá zpocená a se slzami v očích. Itachi se ke mně sklonil a řekl " příště budeš vědět že máš dělat to co ti řekneme" Pomohl mi vstát.
" Co vlastně ode mě chcete, proč se mnou bojujete?"
" Jak už jsem říkal někdo od nás chce s tebou mluvit"
" Proč?, o čem?"
" Náš velitel tě chce do Akatsuki"
"Cože teď jsem odešla od Orochimara a hned jít k Akatsuki? To snad ne!, i když Itachi je Sasukeho bratr a mohla bych tak Sasukemu pomoci." Pomyslela jsem si v duchu.
"Dobrá půjdu s vámi stejně nemám kam jít a potřebuji ochranu"
" Dobrá za chvíli vyrazíme"
Ať už dělám správnou věc nebo ne, pomůžu Sasukemu a jen na tom záleží.
Kisame vstal umyl si obličej a řekl " příště jestli mně takhle nasereš, zabiju tě!"
Jen jsem se usmála. Po chvíli jsme vyrazili .
Celou cestu vládlo ticho. Já vlastně ani nevím kam jdeme, vůbec jsem to tady neznala, ani nevím jestli myslí vážně to že mně potřebují, nebo mi jen chtějí něco provést či zjistit jakési informace o Orochimarovi. Došli jsme ke skále která byla zabezpečená pečetí. Itachi ji uvolnil a já vstoupila do temné jeskyně a naproti mně stáli Akatsuki. Jak se mám chovat mám něco říct nebo udělat?. Otázky mi probíhaly hlavou jedna za druhou.
" Výborně Itachi. Kisame. Teď už se o ní postaráme." Přistoupil ke mně týpek co se představil jako Pein podle chování ostatních je Pein jejich vůdce. Postupně mně začal seznamovat s dalšími členy Akatsuki.
Zaujal mně krásný blonďák s pusami na rukou a zvláštním okem které měl zakryté patkou.
Jmenoval se Deidara. Nemohla jsem odolat jeho očím a krásný jemným rtům. Ze snění mně probraly Peinova slova. " Teď bych ti vlastně měl říct proč tě potřebujeme"
"Copak, copak Orochimaru tě už vykopl"
" Nestarej se"
" Co myslíš Itachi, potřebuje ještě ruce? , možná by nebyla škoda ji o ně připravit"
" Uklidni se Kisame! Ještě ji potřebujeme"
Koukla jsem vyděšeně " K čemu mně potřebujete, co chcete?"
" Půjdeš s námi někdo od nás chce s tebou mluvit"
" Myslíte se že budu tak hloupá abych šla s vámi?"
" To budeš muset nebo můj Hachininken roztrhá na kusy"
" a nebo ti taky spálím ksicht ty žraločí tlamo!!"
"Promiň Itachi asi ji zabiju!"
" Nepřeháněj , nezapomeň proč tu jsme"
" Nemám z tebe strach tak proč už nezaútočíš?" sebrala jsem veškerou svou odvahu a vykřikla.
" Tvé přání je mi rozkazem" usmál se a rozběhl se proti mně
Uhýbala jsem jeho útokům a ve vhodné chvíli jsem vyvolala svůj Hingan(ohnivé oko)
Pomáhá mi udělat silnější oheň. Plameny které se kolem mě rozprostřely spálily obličej mému nepříteli. Poté jsem se k němu přiblížila a řekla " říkala jsem že ti spálím ksicht!"
Začala jsem skládat pečetě a dodělat jej ale náhle ucítím jak se propadám do nekonečné propasti a uslyším jak mi jakýsi hlas říká.
" Pamatuješ ještě jak zanikl tvůj klan ?? , aby sis vzpomněla budu ti to dalších 24 hodin připomínat."
Vše se mi vracelo křik, pláč, všude kolem mě plameny. Já v tom všem zmatku hledám svého mladšího brášku, náhle uslyším padání stropu a křik, Rychle se otočím a ne mých rodičích leží obří hořící trám. " Mami, Tati!!" " Jdi najít brášku rychle" poslední slova mé matky. "Sato kde jsi?? Ozvi se!" "Sestřičko prosím pomož mi" jdu za křikem.
" Prosím přestaň mi to ukazovat !!!" , hledám jej dál " Kaile kde jsi?" náhle jej vidím jak sedí uprostřed plamenů. Chci se pro něj vydat ale náhle mně někdo chytí do náruče a rychle odnáší pryč " Prosím pusť mně já musím za bráškou!" křičím na neznámou osobu co mně odnáší pryč. Dodnes nevím kdo to byl.
Náhle Genjutsu skončilo. To co mi připadalo jako celá věčnost trvalo v reálu asi deset sekund. Spadla jsem na zem celá zpocená a se slzami v očích. Itachi se ke mně sklonil a řekl " příště budeš vědět že máš dělat to co ti řekneme" Pomohl mi vstát.
" Co vlastně ode mě chcete, proč se mnou bojujete?"
" Jak už jsem říkal někdo od nás chce s tebou mluvit"
" Proč?, o čem?"
" Náš velitel tě chce do Akatsuki"
"Cože teď jsem odešla od Orochimara a hned jít k Akatsuki? To snad ne!, i když Itachi je Sasukeho bratr a mohla bych tak Sasukemu pomoci." Pomyslela jsem si v duchu.
"Dobrá půjdu s vámi stejně nemám kam jít a potřebuji ochranu"
" Dobrá za chvíli vyrazíme"
Ať už dělám správnou věc nebo ne, pomůžu Sasukemu a jen na tom záleží.
Kisame vstal umyl si obličej a řekl " příště jestli mně takhle nasereš, zabiju tě!"
Jen jsem se usmála. Po chvíli jsme vyrazili .
Celou cestu vládlo ticho. Já vlastně ani nevím kam jdeme, vůbec jsem to tady neznala, ani nevím jestli myslí vážně to že mně potřebují, nebo mi jen chtějí něco provést či zjistit jakési informace o Orochimarovi. Došli jsme ke skále která byla zabezpečená pečetí. Itachi ji uvolnil a já vstoupila do temné jeskyně a naproti mně stáli Akatsuki. Jak se mám chovat mám něco říct nebo udělat?. Otázky mi probíhaly hlavou jedna za druhou.
" Výborně Itachi. Kisame. Teď už se o ní postaráme." Přistoupil ke mně týpek co se představil jako Pein podle chování ostatních je Pein jejich vůdce. Postupně mně začal seznamovat s dalšími členy Akatsuki.
Zaujal mně krásný blonďák s pusami na rukou a zvláštním okem které měl zakryté patkou.
Jmenoval se Deidara. Nemohla jsem odolat jeho očím a krásný jemným rtům. Ze snění mně probraly Peinova slova. " Teď bych ti vlastně měl říct proč tě potřebujeme"

Suuper!xD
Chodím na tvůj bloček moc ráda,budu se snažit psát i více komentů pro radost muhee =oDD