
Sen je jako vniknutí do jiné země. Nejasné obrazy, nevysvětlitelné věci. Pocit bezmocnosti, strachu. Vše se mi odehrávalo v hlavě, slyšela jsem stále Deidarův výkřik, cítila jeho doteky na svém těle a dívala se do jeho očí. Probuzení bylo po celý měsíc bolestivé. I když se Konan snažila jak nejvíc to šlo, jed odcházel z těla bolestí. Do mého pokoje chodila jen ona, nechtěla jsem ať mně někdo v tomhle stavu viděl. Vše se ve mě měnilo, cítím jen nenávist a touho po něčí smrti. Po dlouhých se náhle bylo celé sídlo Akastsuki v pohybu. Nechápala jsem co se děje, vstala jsem z postele, vzala na sebe Akatsuki plášť a šla dolů se podívat co se vlastně děje. Pohled byl děsivý. Kakuzu se vrátil z mise a přinesl i dáreček. Tak nazval mrtvolu kterou hodil na podlahu. Přicházím pomalu k ostatním.
"Koho to přinesli?" musím se podívat.
" Takashi, tohle bys asi neměla vidět" Konan mi chtěla zkřížit cestu
" O co se sakra jedná?!" vykřiknu a odstrčím ji Dostanu se konečně k mrtvole ale kdybych věděla co mě čeká ani se nepřiblížím. Pohled na mrtvolu muže co pro můj život znamenal hodně a muže díky kterému umím skoro všechny své techniky.
" Asumo!! Neee!" objímám mrtvolu, po jeho tváři tečou mé slzy.
" Ty hnusný parchante!" chytnu Kakuzu za límec
" To musíš být až tak bezcitný abys jej přinesl sem?! Nemohl jsi jej tam nechat lidem kteří jej měli rádi?!"
" Nemohl." Řekl klidným hlasem " Nedostal bych odměnu kdybych jej tam nechal"
" Ty……" nezmohla jsem se na slova. Seberu se a utíkám pryč.
" Nechte ji! Ona se uklidní." Řekne Pein ostatním Utíkám lesem na místo kde mě kdysi vzal Itachi. Cestou zavádím o větvě, trny, zakopávám, všechno je mi jedno, jen chci pryč od sídla Akatsuki. Dobíhám na útes. Tělo celé od krve, plné modřin a škrábanců se třese a nejde to zastavit. Kleknu si, ruce si opřu o zem a jen nechám téct potoky slz.
" Kdybych neodešla, nestalo by se to, ochránila bych ho". Vzpomínky na Asumův kouř z cigaret se mi vracely. Vždycky mi to vadilo ale nikdy jsem mu to neřekla. Postavím se na nohy a jdu na kraj útesu. " Když skočím, všechno pro mě skončí a budu mít klid."
" Neuděláš to!" Ozve se za mnou a někdo mě chytí
" Nech mě! Chci to udělat" Rvu se dotyčnému z rukou
" Jenom by sis zničila život" domlouvá mi
" Co ty o tom můžeš vědět."
" Věř mi že o tom vím více než ty." Konečně jej poznám.
" Itachi! Já…. Už to prostě nezvládám" "
Ten pocit jsem měl taky když jsem udělal. Ty víš co."
" Ty toho vážně lituješ?" podívám se mu do očí " Kdybych toho nelitoval tak nenechám žít svého bratra."
" Sasuke si myslí něco jiného."
" Tak jsem to plánoval.Chci ať mě zabije on. Nikdo jiný."
" Ale to se přece nedá plánovat. Nikdy nevíš co se stane."
" Všechno se dá. Jen si musíš dávat pozor."
" Ale i to je podle mě obtížné."
" To se pleteš." Podívá se na mě. V té chvíli nemyslím na nic jiného než na to ať mě políbí. Uvědomím si že ho miluji více než kohokoliv jiného. Tolik si toho prožil a přitom dokáže být tak silný. Oproti němu je každý slabý. Jeho ruce se ke mně přibližovaly, chytly mě kolem pasu a obejmuly. Do ucha mi zašeptal
" To čemu věříš se stane, jenom se musíš snažit."
" Itachi" šeptnu Chtěla jsem mu dát polibek ale on se odtáhl.
" Promiň to nemůžu."
" Chápu." Skloním hlavu
" Věděla jsem že tu budete." Najednou přijde Konan " Je poplach!"
" Co se děje!" zeptáme se oba
" K Akatsuki se blíží tři týmy z listové vesnice a z druhé strany jsem jde tvůj bratr Itachi."
" To nevypadá dobře." Odpovím a hned vyrazíme
" Itachi?" podívám se na něj
" Hmm, co je?"
" Sasuke tady jde kvůli tobě buď na pozoru už je opravdu silný." Strachuji se
" Víš co jsem ti před chvíli řekl, na tohle já čekám."
To je úpe suprový ]>-)